I když víme, že všechno krásné jednou skončí, přesto nás konec naší dovolené teleportoval do těžké melancholie. Nechce se nám domů. Rozloučení s Itálií je trochu hektické a trochu uslzené. Itálie nám potají utrhla kousek srdce a zlomyslně si ho uzmula pro sebe proto, abychom se co nejdříve vrátili. To se ví, že se vrátíme. Zatím si neumíme představit vyměnit Itálii za jiné místo. Tolik nám toho dala a tolik toho před námi ještě schovává…
I když jsme se snažili dopředu hodně plánovat a do toho týdne nacpat všechno, co šlo, tak, abychom neuštvali naše děťátko, stejně je pár míst, která buď potřebujeme vidět znovu, protože jsme je kvůli úspoře času nebo chybě v matrixu prostě zapomněli nebo hodně ošidili. Kam se ještě vrátíme?
Benátky…sladké Benátky. Znovu, stokrát, tisíckrát!
Příště si projdeme celé Benátky. Ne jen jednu stranu. Na chvíli se v Benátkách zastavíme, nasedneme na traghetto a projedeme se loďkou jako místní. Na večeru si vyšlápneme Campanilu, protože jsme ji původně do plánu putování ani nezahrnuli a zpětně nás to docela mrzí.
Chceme si dát kávu v Café Florian na náměstí sv. Marka. Na stojáka.
A rozhodně si zajedeme znovu na Burano a strávíme tam tam aspoň půl den. Nebudeme tentokrát spěchat, sedneme si na lavičku a se zmrzlinu v ruce budeme nasávat tu atmosféru a barvy.
Na Muranu si vyzkoušíme výrobu skleněných perel a je jedno, kolik lodí nám ujede. Až nějakou chytíme, dojedeme na ostrov Torcello a projdeme se mimo jiné po mostě bez zábradlí. Snad to není nějaká italská chráněná ruina a nezatknou nás za to.
No a dojedeme si i na ostrov Giudecca. Nevím, proč jsme tyto dva další ostrovy ignorovali.
Verona znovu a lépe…
Ve Veroně se musíme konečně dostat až k balkónu Julie. Koneckonců, proto tam člověk jede. Takže si nejdřív zjistíme, jestli tam zase neprobíhá nějaká bagrovací akce a pak tam teprve pojedeme.
Bergamo vidět a zažít!
Dáme druhou šanci Bergamu, stojí za to!
Příště si projdeme staré město pořádně, protože Bergamo je nádherné a my si z něj pamatujeme jen lego, ubytování a hrozný liják.
No a Miláno.
Tam bych mohla strávit měsíc a neomrzelo by se mi. Stačilo by mi ale projet se alespoň pár zastávek jejich ikonickou (růžovou Channel) tramvají a dojít ke stadionu San Siro. Přání level 2 by bylo zajistit si prohlídku stadionu a v době zápasu stát alespoň poblíž a zazpívat si Sara perché ti amo. Nemusím mít oboje najednou….ale nezlobila bych se, kdyby to šlo.
Dovolená byla nádherná. Všichni jsme si to užili a já jsem si, jako typická máma, až doma oddychla, že se tam nikomu se nic nestalo a auto ani jednou netrucovalo. Máme spoustu zážitků, které je třeba vstřebat, tisíce fotek, které si budeme dlouho prohlížet a díky kterým si ty nejdůležitější momenty uchováme na vždy.
Kam nás naše kroky povedou a motor Scaly zaveze příště? Už teď můžeme prozradit, že příště to bude ve VELKÉM STYLU.
Už teď se těšíme a už teď máme hlavu v oblacích.
Sepisujeme itineráře, i když víme, že je stejně nakonec necháme doma.
A tak to má být. Cestujte srdcem, ne hlavou a s úkoly na papíře.
Nepotřebujete dokonalý plán. Potřebujete dokonalou společnost, dobrou náladu a trochu štěstí.
