Na první pobočku ze sítě obchodů La Formaggeria jsme natrefili na pražské Bořislavce, přímo v nákupním centru. Nebudu lhát, že jsem sem přijela mírně rozladěná, protože jen o chvíli dříve mě naštvalo místo, kde měl být podle Google stylový italský obchůdek a místo něj na mě skrz výlohu ateliéru překvapeně hleděla jakási umělkyně se štětcem v ruce.
Byl to první italský krámek v nákupním centru, který jsme navštívili a já jsem slíbila, že nebudu zlá a nebudu psát o tom, jak mu chybí italská atmosféra a jak se tam necítím vítaná.
Pobočka je to maličká a zprvu jsem si myslela, že tam prodávají jen italské sýry a k tomuto účelu ta malá rozloha úplně stačí.
Jenže…tam mají snad úplně všechno. Všechen sortiment, který vás napadne, jen samozřejmě ne dvacet druhů od každého. Koupíte tu suroviny na pravou italskou večeři, autentické dezerty, mé oblíbené chinotto, od pohledu nádherný, čerstvý chléb i pravý sicilský sušený bobkový list.
Přesto je hlavním trhákem chlazený pult se sýry a lahůdkami, které nebezpečně voní.
Při výběru sýra si trošku připadám jako v malém italském obchůdku na venkově, když místo přesné požadované gramáže řeknu: Dejte mi, prosím, kousek toho skvělého toskánského pecorina. Množství nechám na nich a všichni víme, že ať dají kolik dají, sníme to ještě ten den.
Vybírám ještě lanýžové chipsy a tradiční italské bonbóny do kabelky. Emča vizitýruje a nejvíc ji zajímá ten sýr, který si cestou domů veze na klíně.
S povzdechem, že takové fajn obchody by v nákupních centrech prostě neměly být, protože zhltnou všechnu italskou atmosféru, se vydáváme vstříc domovu, kde ochutnáváme, rozhodnuti, že minimálně pro to pecorino se někdy zase zastavíme.
