Výlet do Volterry dnes opravdu nebyl v plánu. Věděli jsme, že nám bude úplně stačit ta dlouhá cesta a na nějaké courání po městěch nebude energie. Volterra, společně s Monteriggioni byla v plánu, podle našeho itineráře, jako celodenní výlet, 4.den. Jenže člověk míní a ušetřený čas mění.
V 1h ráno jsme byli na Brenneru, ve 3h ráno ve Veroně, dojezd do Sieny vypadal na sobotní půl sedmou ráno. Co tady v takovou dobu, když máme check-in v Sieně ve 14h? Ano. Jsme unavení a po 12 hodinách v autě zmačkaní, rozcuchaní a zpocení. Za horkou sprchu a postel nebo kanapé bychom teď dali bůhví co, jenže jsme na dovolené. A na dovolené se co? Na dovolené se přece nechrápe. Minimálně se neprochrápe nejlepší denní doba. Takže?
Přejedeme ukazatele na Sienu a pokračujeme dál, na městečko Volterra, nabízející neskutečné výhledy. Volterra byla jedním z míst, kam jsme chtěli, protože jeho návštěva je podle cestovatelů nutností. Z hlavní silnice stoupáme do kopců a celé auto na většinu cesty zahaluje mlha, tak ani nevíme, jestli vůbec nějaký výhled bude.
Volterra, ležící asi 50 km od Pisy, vznikla ve 4.století jako spojení několika etruských osad. Později, ve středověku, měla významné postavení, nicméně po tom, co ji dobyli Florenťané, připadla celá Volterra do majetku rodiny Medici. Dnes se pyšní krásnými hradbami, katedrálou Nanebevzetí Panny Marie, náměstím Piazza dei Priori a baptiseriem sv. Jana.
Po příjezdu do Volterry parkujeme v podzemní garáži mimo zónu ZTL (ta začíná hned u vjezdu do starého města) za 2,5 Eur a vydáváme se do uliček.
Městečko Volterra teď pro většinu obyvatel a hlavně pro turisty ještě spí. Kavárničky pomalu otevírají, ale sedí v nich jen hrstka místních. Do rybárny nosí starý pán čerstvě nalovené ryby a jediný rozruch v uličkách dělá popelář se svým autem, kterého potkáváme už po šesté (po každé jinde) a tentokrát už se na nás směje, protože mu u každého rohu kvůli focení zacláníme. S webkamerou voláme do Čech, podat zprávu, že jsme dojeli celí, jen ty ztuhlé nohy nám brzy asi samy odpadnou od těla. Únava je potvora.
Ty výhledy jsou opravdu dechberoucí. Po 8.hodině ranní se mlha rozplývá, sluníčko se dere ven z mraků a venku stoupá teplota nad únosnou mez pro cestování po městech. Dopijíme další půl litrovku vody, likvidujeme pár toustů z domova a míříme k parkovišti, abychom se posunuli zase dál. Na opačné strany se u vjezdu do Volterry tvoří stále delší kolony aut a autobusů, což znamená, že odjíždíme v pravou chvíli.
