Do třetice všeho dobrého The Italians na Praze 5. Horké letní odpoledne v Praze si přímo říká o vzpomínku na nedávnou dovolenou v Itálii, ne?
Auto jsme nechali v nákupním centru na Andělu a šli pěšky. Však máme z Itálie leccos nachozeno a svaly mají pamatováka. No dobře, cesta byla s kecama, ale dalo se to. Je to asi 1,4 km. Parkovat se dá však přímo u Italians ze Strakonické ulice.
Největší pobočka, největší výběr, největší zážitek. Tak bych tuto návštěvu nazvala ve zkratce. Ráda se ale rozepíšu.
Z Dejvické pobočky pro mě již povědomé stolky s židlemi u výlohy působí útulně, jako bych byla v pravé La Bottega v Itálii. A velikost obchodu? Prostorný taneční sál.
Protože zboží, které The Italians nabízí, už dobře známe, nezpůsobí mi vystavené zboží srdeční zástavu. Přesto mi srdce znovu zaplesá u regálu s italskou pastou, bohatým výběrem vín a oddělení čerstvého pečiva mě na chvíli přenese do Panificia na italském venkově. Přestávám snít. Vůně pekárny se mísí s vůní sýrů a krájeného guanciale a nejradši bych tady zůstala.
Ráda se opět zastavuji u regálu s toskánskou keramikou a samozřejmě na mě pomrkávají konvičky Bialetti. Holky, klid, jednu vaši sestřičku už mám doma. Nevydržela jsem, i když mi kávu už nějaký pátek připravuje Nespresso. Tom si zatím povídá se skvělým prodavačem právě v oddělení sýrů. Šel za vůní a potkal spřízněnou duši. Prodavač studoval v toskánské Sieně a kdyby nebylo dalších zákazníků, povídali by si ti dva ještě teď.
Odnáším si malý nákup k pokladně, celá natěšená na další část obchodu.
Kupujeme si:
Toskánskou rajčatovou omáčku, grissini s příchutí lanýžů (jak jsme je mohli doposud přehlédnout???) a focaccinu na další den do práce. I v práci se občas může snídat stylově, no ne?
Bez košíku už pokračujeme na „Mercato“. Tržnici. Jsem v úžasu. Kde se to tu vzalo? Takový obří otevřený prostor s vysokánským stropem, velikými hodinami, jako na pravé tržnici. Škoda, že jsme už nějakou dobu po obědě, jinak bychom se utrhli z řetězu.
Jdeme za vůní sladkého. Vábí nás Pasticceria a Gelateria. Další prostor? Z ulice skromně vypadající obchod nás tedy svou velikostí naprosto šokoval. Samozřejmě, že odcházíme s dokonalým Gelatem. Obří porce čokoládové a pistáciové (s kousky křupavých pistácií). Vy ostatní výrobci (míchači) pytlíkové zmrzliny, ředěné vodou, jděte se vycpat!
Celý zbytek dne na to myslím. Kdy se vrátíme. Kdy si dojdeme na to jejich „Mercato“ a kdy si dáme další příchuť Gelata. Jaké budou ty lanýžové grissini. Dnes odpoledne jsme byli v Itálii. V pravé Itálii. A je jedno, že se tam mluvilo česky. Naše srdce odpovídala italsky.
