Když jste v Neapoli, do Pompejí prostě musíte. Je to taková fajn varianta, co dělat, když se počasí zblázní nebo když chcete pryč z města. Kamarádka, která navštívila Pompeje asi 2 týdny před naší cestou, měla z Pompejí smíšené pocity. Ztráta času, nesmysl, prostě nebylo to top, jak si myslela. No… pojeďme si udělat úsudek sami…
Na dnešní den nám předpověď prorokuje 28°C a polojasno, z okna to tak ale vůbec nevypadá. Od rána prší a je na mikinu. Nezbývá než věřit, že se počasí umoudří a nebudeme chodit v prudkém dešti. Po snídani se vydáváme na Porta Nolana a Tom na pokladně zkušeně kupuje jízdenky do Pompei Scavi linky EAV/Circumvesuviana. Prostě kolem Vesuvu. Jasnačka, že jo?
Předpokládám, že všichni máte tak trochu povědomí o tom, co se Pompejím stalo. V roce 79 byly Pompeje a nejen ony zničeny po výbuchu sopky. Odnesla to ale i města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Obyvatelé neměli moc času na útěk a vlastně nebylo moc kam utíkat. Sopečný popel popadal na všechno a všechny až do výšky 6 m.
Co nás udivilo, je to, že v Pompejích stále chtějí žít a žijí lidé. Znovu. Dokonce cca 26 tisíc lidí v nových Pompejích, kousek od těch nešťastných, starých. Beze strachu z vulkánu, který se pomalu probouzí a jednou opět zničí vše, co si lidé po staletí budovali. A nikdo neví, zda to bude zítra, za týden, za rok nebo za 1000 let. Vědci se ale shodují na tom, že se to stane.
Jede nám to v 9:50 a cesta trvá asi 40 minut. Vlak je poloprázdný. Jednak je tolik hodin, kolik je a všichni jsou v práci či ve škole, a druhak stále trochu prší. Navíc se o náletu turistů ve stále covidové Itálii nedá vůbec hovořit.
Hned po výstupu z vlaku se na nás vrhají místní nabízeči vstupenek, ale mají smůlu. My je koupili přes internet, takže to máme na pokladně bez čekání. Přestává pršet a vykukuje sluníčko. Počasí jak na objednávku.
Procházíme areál a tají se nám dech. Některá místa jsou tak zachovalá, až se hrnou slzy do očí. Do některých míst nemáme ani odvahu vstoupit. Sochy, odlité ze sádry, ani vidět nechceme, na to prostě nemáme. Emča si užívá lítání po kamenité cestě a sbírá ulity šneků, které stoprocentně potáhneme domů.
Jakmile začne být naše madam protivná, což je po necelých dvou hodinách, jdeme k východu. I nám stačilo. Moc emocí, moc přemýšlení. Vlak zpět do Neapole nám jede ve 14:20.
Za nás jsou Pompeje top! Ale právě začátkem června po deštíku. Nebo dřív, klidně na jaře. Neumím si představit chodit tady v parném létě. Jednou se vrátíme a prozkoumáme i Herculaneum a vylezeme až nahoru na Vesuv. Snad to stihneme, než se Kampánie ztratí pod vrstvou lávy a popela.
Jízdenka Neapol – Pompei Scavi:
2022: 2,80 Eur/os/ 1 cesta, děti od 11 let 2,80 Eur, do 11 let gratis
2026: 3,30 Eur/os/ 1 cesta, děti od 11 let 3,30 Eur, do 11 let gratis (Chat GPT)
Vstupenka do Pompejí:
2022: 16 Eur/os, mláďata do 25 let 2 Eur a do 18 let gratis
2026: 20 Eur/os, mláďata do 25 let 2 Eur a do 18 let gratis (Chat GPT)
Večeříme tradičně v pizzerii Tutino, kterou máme skoro za rohem. Těžko budeme ještě jíst v jiné, tato je naše první a na dlouho i poslední, protože jejich pizzu a personál naprosto milujeme. Na hotelu si chvilku odpočineme, ale protože neumíme jen tak koukat do stropu, kupujeme online jízdenky na loď na druhý den. Vzhůru za novým dobrodružstvím!
Podvečerní výprava do přístavu má svůj důvod. Zkontrolujeme, jestli máme správné jízdenky na správnou loď a jestli si můžeme udělat check-in dopředu, což by nám zítra ušetřilo dost času. Přístav máme od hotelu asi 1km a jdeme po té stejné rušné silnici, nad kterou bydlíme.
Poprvé stojíme v těsné blízkosti tak obrovské lodi, jako je Wonder of the Seas, která pojme skoro 7tis pasažérů a na horní palubě má něco jako malý aquapark. Check-in se podařil, lístky máme! Kam že to pojedeme?