Jakmile loď zakotví na ostrově Burano a my vidíme barevné domečky, stávají se z nás malé děti. Toužíme se rozběhnout do uliček a dívat se, fotit, prostě ládovat do sebe ty barvy do zásoby. I nejbarevnější omalovánky blednou závistí proti tomuto místu. Dá se tu koupit dům? Za kolik? Fakt, budu ráda mýt každé ráno na Buranu chodníky hadicí a uklízet z nich psí bobky, jen nás tu nechte bydlet! Až teď trochu chápu tu prodavačku z Benátek, o čem mluvila. Dokonce jsem si asi celkem 4x položila otázku, jestli to Murano nebylo zbytečný a neměli jsme jet rovnou jenom sem. A nedovedete si představit, jak nás štvou ty dvě zmeškané lodě z Murana.
Burano má asi polovinu obyvatel, než Murano (a přitom mi přišlo, že je na Buranu daleko víc domků) a život je tu hodně pomalý. Kdo neutekl za prací do Benátek nebo do jejich okolí, zůstal na ostrově a žije vesnickým životem. Pokud přeskočíte návštěvu Murana a vydáte se sem přímo, pojedete z Benátek vaporettem asi hodinu.
Burano je ostrov krajky a krajkové je tu skoro všechno. Do toho se dá na každém kroku koupit snad stejné množství barevných sklíček všech tvarů a provedení jako na Muranu. Jen je to tu takové…barevnější, veselejší, malebnější, dovolenkovější. Každá ulička je jiná, každý dům je jinak kouzelný. Místní obyvatelé si musí nechat oficiálně schválit barvu domu, když je původní už nebaví a chtějí ji změnit.
Procházíte se po malém náměstíčku, nechce se vám odsud a najednou slyšíte pouličního zpěváka, jak zpívá Lasciatemi cantare, con la chitarra in mano… a doprovází se při tom jednoduchým brnkáním na kytaru… Také vždycky přemýšlíte, když jste někde, kde se vám tak moc líbí, jaké štěstí musí mít místní obyvatelé a že jim tady vlastně nemůže nic chybět? Zajímalo by nás, jestli obyvatelům Burana něco chybí a jestli by nechtěli žít raději v ČR…
Pozdní (druhý) oběd tady nestíháme, nestíháme kafe ani zmrzku, nestíháme vlastně nic jiného, než projít hlavní uličky rychlejším krokem a co nejvíc fotit, ať si toho co nejvíc pamatujeme. Potřebujeme stihnout vaporetto na Lido a je mi nesmírně líto, že už musíme pryč. Skoro bych poslala zbytek rodinky na Lido a dojela pak na pláž za nimi, ale jedu s nimi. Vrátíme se sem snad brzy a na celý den. Jakmile loď zvedne kotvy, ukápne mi pár slziček, no. Mi scusi.
