Představte si tu romantickou scénu, jak se procházíte úplně zapadlou barevnou uličkou v Benátkách, rozdělenou úzkým kanálem, ulička, kde potkáte maximálně svůj stín. Nevíte, z jakého úhlu ji máte vyfotit, aby vám nezmizela z paměti ani po návratu domů. Přemýšlíte, jaké to asi je – žít na trvalo v této uličce. Stranou od všeho toho turismu, ale přesto blízko všeho, co chcete vidět. Přeskočíte krátký dřevěný most, spojující doslova dva domy proti sobě a už už se chystáte udělat fotku z „druhé strany“, protože ta je ještě kouzelnější. A najednou se vám za zády ozve otrávené, ale přesto dost hlasité: „Gondola gondoláááá“.
Procházíte se zase jinou uličkou, vychutnáváte si gelato (zmrzlinu) a míjíte gondoliéra, sedícího na zábradlí. Znuděného, na sociálních sítích scrollujícího gondoliéra v pruhovaném triku a čapce. Odpoví vám na váš naučený pozdrav také buon giorno? Jasně že ne! Ani vás nezaregistruje. Zaregistruje vás až v momentě, kdy jste tři metry od něj a zařve na Vás: „Gondola gondoláááá!“ A ne, není to jeden a ten samý. Máte co dělat, aby vám zmrzlina nevyskočila z kornoutku a přemýšlíte, jestli tomu chudákovi udělat radost a na třicet minut ho zaměstnat, ale… je to vlastně chudák?
Gondola se objevuje snad na každé fotce Benátek. Černá úzká loďka pro cca 5 osob a gondoliéra, který, pokud chce a pokud za to dostane dobře zaplaceno, umí udělat atmosféru, na kterou nezapomenete. Dřív byly gondoly barevné a velmi bohatě zdobené. Tím dřív myslím už ve středověku. Jenže šlechta se začala předvádět a předhánět, jak na sebe, potažmo svoje gondoly, upoutat pozornost, až do v 16.-17.století úřady zatrhly a nařídily všem přemalovat gondoly na černo a zbavit se všech cingrlátek. Gondoliér byl někdo. Využívali je všichni, kdo na to měli. V současné době je gondola pouze turistickou atrakcí. Třicetiminutová projížďka stojí 90 – 110 eur.
Výcvik gondoliéra dnes zahrnuje jak znalost angličtiny (aha, takže neumí říkat jen gondola gondola), historie a místopisu Benátek, tak nácvik veslování ve stoje s jedním veslem a zvládání hustého provozu na kanálu. A že je na kanálech pořádně rušno. Jezdí tam krom gondol také traghetta, vaporetta, veškeré zásobování, lodě údržby a drobných stavebních prací, dokonce i záchranná služba. Prostě všechno, co normálně převezete autem. K tomu si připočtěte délku plavidla 10 metrů a váhu přes 350kg. Nejednou jsme za těch pár dní zahlédli složitou dopravní situaci, i když bez polámaných kol.
Traghetto se řadí k benátskému MHD a vypadá jako o něco větší gondola se dvěma gondoliéry. Traghetto nejezdí klasickou výletovou trasu, ale protne kanál napříč. Žádná velká romantika, jezdí s nimi hlavně místní, kteří mají také úplně jinou taxu, než turisté. Ale pro ten pocit, že se projedete s gondoliérem (gondoliéry), je to super. Jízda traghettem trvá kolem 10minut a před vyplutím se čeká, až se loď naplní. Kapacita záleží na velikosti lodi, až do 12 osob. A teď cena: cca 2 eura za osobu a jednu cestu.
Vaporetto je vodní tramvaj. Jestli traghettu zbyla špetka, špetička romantiky, tak na vaporettu na ni úplně zapomeňte. Nejlevnější a nejfrekventovanější dopravní prostředek, jezdí s ním snad všichni stokrát denně, klidně jednu zastávku. Vaporetta jsou takové větší či menší motorové čluny se sezením uvnitř i venku. Každé vaporetto má své číslo a jezdí na předepsané lince. Trasu se dozvíte z jízdního řádu na každé zastávce a dostanete se s ním po centru Benátek kolem všech pamětihodností, až na všechny ostrůvky, jako jsou Murano, Burano, Torcello, Lido, Giudecca,… a některé linky zajíždí až k okrajům laguny, např. k Punta Sabbioni. Pro turisty je nejvýhodnější zakoupení jízdenky na 72 hodin za 45 eur/os. Pouze je nutné pamatovat na validaci jízdenky v automatu, bez toho je neplatná.
Gondolu oželíme, traghetto zase nedáváme z časových důvodů. Škoda! Takže vaporettem vyrážíme na průzkum po vodě. Kam to bude? …
