Kniha, která mi doslova změnila život. Vážně. Při otázce, jaký jsem knihomol, bych dokázala říci, že nárazový. Nebo příležitostný. Podle nálady dokážu za týden přečíst tři knihy nebo za půl roku ani stránku.
Na knihu Tisíc dnů v Benátkách jsem dostala tip od naší milé knihovnice a myslím, že v tu chvíli určitě netušila, co tím rozpoutá. Nenápadná tmavá obálka lehce ošuntělého vzhledu s rozmazaným gondoliérem mohla skrývat cokoli, ale něco, co mi vyrazí dech, jsem nečekala.
Půjčila jsem si ji vlastně jen z nostalgie, že si pomyslně znovu projdu uličky Benátek a přiznávám, že jsem neměla být ihned tak skeptická.
Marlena je velmi talentovaná šéfkuchařka a food writerka. Bydlí v luxusním bytě v St. Louis v USA, který si sama navrhla a doslova ho miluje. Nejspíš by v něm zestárla a do té doby by napsala nějaké velké dílo, kdyby ji už po několikáté neposlali do Itálie, konkrétně do Benátek. Zamilovávala se do té atmosféry, do města, obklopeného vodou a loďkami, brázdícími uličky, kterými by se v její rodné zemi proháněla auta. Když už se s Benátkami pomalu pro tentokrát loučila, všimla si muže, který ji pozoruje a došlo jí, že se s ním podezřele často v minulých dnech a měsících náhodou setkávala. Něco ji k němu přitahovalo způsobem, že málem nestihla odlet domů. V ponurých zimních Benátkách nechala tajemného cizince, aby se o pár týdnů později objevil u ní doma v USA. Láska přenesla hory i oceány a Marlena prodala svůj byt, zanechala své práce, rozdala své cennosti a s kufrem plným těch nejdůležitějších věcí se přestěhovala do Benátek, na ostrov Lido, do ošklivého domu s ošklivým bytem, kde měla začít nový život po boku cizince s obyčejnou prací, ve které nebyl rád. Ve vzduchu viselo slovo svatba, které předcházely peripetie takového měřítka, že se sama divím, že to nevzdali. Z lásky k Itálii a k Benátkám obzvlášť mě jejich zarputilost zahřála u srdce.
O vtipné momenty tu není nouze, třeba vyprávění o výběru látky na svatební šaty nebo o tom, že ne ranní espresso, ale stres a scéna při každé příležitosti jsou denním pohonem Italů. Příběh je protkán jemnou nitkou romantiky, kde se city, které k sobě Marlena s Fernandem chovají, tříští o obdivné popisy putování po Benátkách a okolních ostrůvcích. Z knihy je cítit obrovská naděje, že i tak rozdílné světy lze spojit, pokud se dva tak čistě milují. Naděje, že každý cizinec bez přátel a známých v nové zemi, si později přivede na svou svatbu polovinu města. Naděje, že každé, i to nejtěžší rozhodnutí, zpřetrhat svazující stereotypy, může znamenat nový nádech přesně ve chvíli, kdy je tak zoufale potřeba.
Knihu jsem četla jedním dechem a nebylo možné přestat. Vyvolala ve mně až bolestivý stesk po Benátkách a urputnou touhu se vrátit na místa, kterým jsem nevěnovala tolik pozornosti, kolik by si zasloužily a to nemluvím o těch, které jsme z nějakého důvodu opomenuli.
No a o našem putování po Benátkách si můžete přečíst TADY…