Na Lido přijíždíme vaporettem z Burana uťapkaní a zklamaní ze ztráty času, až odpoledne. Zkušenost z Neapole, kdy se zavíraly pláže v 17h nám pohání nohy, každá minuta na cestě je drahá. Žádný vejrání po výlohách ostrůvku Lido, žádný Aperoly s sebou.
Nejdřív nás napadlo, jestli koupání na Lidu, což je potažmo v Benátkách, které nedisponují kanalizacemi, není trochu nechutné. Internety nás ale vyvedly z omylu, tady už je moře otevřenější a pláže se dokonce chlubí vlajkou čistoty moře.
Na dnešek je už dopředu hlášeno deštivo, ale od rána je jasné, že si z nás opět někdo vystřelil. Počasí je nádherné. Proto s sebou celý den od rána vláčíme krom ruksaku se zásobou vody ještě troje plavky, troje ručníky a opalováky, protože co kdyby sluníčko žhnulo. Jasně. Murano i Burano vyloženě letní, jakmile ale dorazíme na pláž, zvedá se vítr a pán v budce, vybírající vstupné, říká, že dneska sice není úplně top azuro, ale tutto bene. Tak díky.
Převlékáme se do plavek a kolem nás chodí místní v bundách na odpolední procházku, odvážnější v mikinách sbírají mušličky. Jen tři magoři z Čech lezou do moře. Kolik má voda stupňů, nevíme, vzduch má ale 18. Čekáme, až nás vítr odfoukne do Afriky, tam se alespoň trochu ohřejeme. To byl bezva nápad! Matka kvočna vytahuje úpletové čelenky a nasazuje je kuřátku Emče a sobě přes uši. Ujišťujeme se, že nás tu nikdo nezná a už nikoho z těch lidí, kteří nás pozorují, neuvidíme. Zpětně doufáme, že si o nás nepřečteme na podobném blogu, jaký je ten náš.
Na dlouhou koupačku to není, ale po chvíli je moře docela příjemné. Okolní vzduch už míň, takže se rychle oblékáme, pánovi v budce přejeme dobrou sezónu a běžíme na vaporetto zpět do města. Příště dorazíme v červenci, přísaháme.
Po příjezdu do Benátek se ještě chvilku ztrácíme v uličkách, ale už nás bolí nohy. Jakmile začne zapadat sluníčko, rozhodneme se vrátit do Mestre. Škoda, že den nemá jednou tolik hodin.
Náš předposlední den v Benátkách je u konce.