Když se řekne „polenta“, většině Italům se na tvářích objeví blažený výraz při vzpomínce na babiččinu kuchyni. Polenta se vařila a vaří na několik způsobů téměř v každé domácnosti, nejčastěji však na severu Itálie, v regionech Veneto (Benátsko), Lombardie a Piemont. Pokud se do pokrmu přidá Pecorino, přesouvá se pomyslný špendlík na mapě Itálie o trochu níže, do Toskánska či Lazia.
Po dlouhé době se dávám do vaření něčeho jiného, než jsou těstoviny a těším se na chuť doposud nevyzkoušené italské polenty.
Základem receptu je dobře uvařená polenta. Tuto část jsme trochu ošidili a použili již uvařenou polentu z obchodu Cortelazzi.
Na tři porce budu potřebovat:
uvařenou, ztuhlou polentu, nakrájenou na cca 1,5 cm silné plátky
rajčata nebo passatu
olivový olej
čerstvá bazalka
strouhané pecorino (nebo parmigiano)
Jdeme na to:
Plátky uvařené polenty vyskládám do zapékací misky, vystlané pečícím papírem a pomažu dobrým olivovým olejem. Bohužel mám zrovna jen zn. Kaiser Franz Josef a tak nějak tuším, že všechny dobré olivové oleje mají jiný rodokmen, než zrovna tento.
Polentu v zapékačce dám na 10 minut zapéct do trouby na 200 stupňů.
Mezi tím si mám na pánvi připravit čerstvá rajčata, která bych měla nakrájet na kostičky a nechat rozvařit ve vlastní šťávě a zredukovat, aby polenta nebyla rozmáčená. No…
Já jsem pro tentokrát použila Pomopizza Torrente, které poměrně nedávno vyhrály náš test konzervovaných rajčat, smíchané s nasekanými listy bazalky. Použiji naši domácí, balkónovou. Je o hodně lepší, než ta kupovaná. Protože máme raději rajčata sladší, než trpčí, dosladila jsem je trochou cukru, ale není to nutné.
Polentu vytáhnu z trouby, pokladu na ni vrstvu rajčatové směsi s bazalkou, posypu strouhaným pecorinem a dám znovu zapéct. Teplotu nechávám stejnou, jen po sedmi minutách zapnu na tři minutky gril, aby se sýr hezky zapekl.
A je to! Na závěr ještě dozdobím čerstvou bazalkou a můžeme jít ochutnávat.
Mě osobně to chutná moc. Polenta mi tady připomíná bramborový knedlík. Je to hodně syté, ale skvělé. Babičkovské. Hřejivé. Těším se na ty podzimní a zimní sýrové varianty.
Tomovi vadí české pecorino. Tedy české, v italském balení z Lidlu. Cítí tam ovci, kterou v pravém italském pecorinu necítí. Sype si na to Parmiggiano a hlásí, že teď už je to super.
Emče to pro změnu nechutná vůbec, což není žádné překvapení. Ale zase dlabe lžičkou to strouhané pecorino.
Sto lidí, sto chutí. Co vy? Vaříte polentu? A pokud ano, podle českého nebo italského receptu?
Napište nám na threebagsonroad@gmail.com
