Aneb…rozloučení s Neapolí…
Neapol byla naše první dovolená v Itálii. Měli jsme naplánovanou dokonalou dovolenou a díky tomu, že jsme dokázali najít kompromisy, když vše nešlo podle plánu, byla nakonec dokonalejší, než jsme čekali.
Spoustu míst jsme neviděli, ale nelitujeme toho. Neapol za to nemůže a s malou holčičkou toho víc zvládnout prostě nešlo. Můžeme třeba říct, že jsme ta místa vynechali cíleně, abychom se měli příště kam vrátit…
A až se příště vrátíme, a my se vrátíme,
- vydáme se konečně na Vesuv a vyjdeme až nahoru, dokud je sopka sopkou a Neapol Neapolí,
- pokusíme se dojet až na Positano, protože to má cenu, i kdyby to mělo být jen na pár hodin.
Dáme šanci tomu autobusovému spojení ze Sorrenta, které nás původně vypeklo, nebo si tam půjčíme auto a zkusíme to po vlastní ose, - chtěli bychom si koupit a ochutnat místní citrony,
- dát si ikonickou zmrzlinu v citronu na pobřeží Amalfi
- a třeba se vydáme i na to Capri.
Před naší cestou jsme si přečetli o Neapoli ledacos. Převážně to ale nebylo nic hezkého, což si Neapol rozhodně nezaslouží. I když je každé to negativum v podstatě založené na pravdě, nesmíte brát ty internety zase tak moc vážně.
Neapol chutná a voní, Neapol je barevná i malebná. Přátelská i divoká. Především je ale taková, jakou ji sami budete chtít mít.
