Univerzitní město Padova byla cílem našeho výletu v den, kdy se trochu zkazilo počasí. Chodit po Benátkách v pláštěnkách se nám prostě moc nechtělo a Padova je asi 15 minut vlakem od Mestre, kde bydlíme.
Univerzita v Padově (Universita degli Studi di Padova) je jedna z nejstarších univerzit v Itálii a samozřejmě, že jsme i s Emčou vlezli na její nádvoří plné studentů. Myslím, že s trochou štěstí a s trochou maskování bychom se dostali až do učeben.
Padova je docela velké město. Žije zde asi 200 tis. obyvatel a včetně přilehlých obcí má kolem 700 tis. obyvatel. Celý rok město žije a pulzuje díky množství místních i zahraničních studentů. Zdejší kampus je rozlehlý a moderní, přesto ale zasahuje do historických částí a je skvělé, že není izolovaný, jako na jiných univerzitách.
Včerejší mraky na Lidu a obr vítr přinesly déšť a počasí na mikinu a kompletně odnesly dovolenkovou náladu. Jako by si Italové řekli, že už jsme se vykoupali, vyslunili a stačilo. Vydáváme se vlakem z Mestre a než se rozkoukáme, brzdíme v Padově. Padova překvapila. Šedá, neosobní, neútulná, divná. Poprchává, máme trochu hlad a chceme si spravit náladu tradičními špagetami Carbonara. Hledáme tedy nejdřív nějakou restauračku, na hlavní ulici jich je několik. Vybíráme jednu, která vypadá sympaticky.
Personál uvnitř se usmívá, je rád, že nás vidí, protože jinak je restaurace úplně prázdná. Mělo nás to trknout. Netrklo. Objednáváme si špagety Carbonara za 13 eur. A dostáváme je. Se smetanou, anglickou slaninou a Gran Moravia. GRAN MORAVIA v malém zeleném pytlíčku, mamma mia! A já se ptám proč? Chuť domova v Itálii. Hanba. Aperol, pocházející přímo odsud z Padovy, to nezachránil. Oselle caffé. Sem na Carbonary NE, prosím.
Lehce rozladění po obědě pokračujeme ulicí dál směrem k bazilice di San´t Antonio, která je úchvatná, ale nedojdeme tam. Otáčíme se a jdeme směr nádraží. Nějak nás to město nebaví. Cestou se ještě stavíme na hrabacím trhu na náměstí, což je asi nejsvětlejší bod toho dopoledne. Jedeme vlakem zpět do Benátek, rozloučit se s uličkami a kanály.
Jsem ale rozhodnuta dát ještě v budoucnu Padově druhou šanci. Stojí za to?